Historie lesnické techniky v Československu v letech 1945-1992 - 1.časť

Úvod

Technologie lesnických činností, které se téměř neměnily po celá staletí, vykonaly v Československu v letech 1945-92 skok od ručních pil k víceoperačním strojům. Přechod od ruční a animální práce na nynější technickou a technologickou úroveň nebyl výsledkem samoúčelné technizace, ale úsilí o překonání poválečného stavu, úbytku pracovních sil a animálních prostředků i nízké produktivity práce. Koncentrace držby lesů vytvořila předpoklady pro velkovýrobní, organizačně a investičně náročné strojové technologie, urychlila prvotní mechanizaci, umožnila unifikaci, vysoké využití prostředků a plošně rovnoměrný vývoj, ale koncentrace roz­hodovací moci nevedla ve všech případech k optimálním krokům a variantní řešení připouštěla výjimečně. Inspirativní vliv zahraničních poznatků byl značný, ale i československé lesnictví obohatilo světový fond poznání, zejména o využití zemědělských traktorů v lesnictví, lanovkové soustřeďování, strojní odvětvování a hygienu práce s mechanizačními prostředky, včetně pracovních režimů.

Uzákoněné, tradičně jemné způsoby pěstování lesů ovlivnily zavádění šetrné mechanizace natolik, že lze hovořit o sepětí techniky s pěstováním lesů. I když československé lesnické technologie prošly vývojem za jiných politických podmínek, byly počátkem 90. let na úrovni srovnatelné s vyspělými státy. Společenské změny, které proběhly v letech 1989-92 se v lesnictví projevily jeho transformací a změnou organizačních struktur. Se zánikem některých subjektů, stěhováním do jiných prostor a s personálními změnami byla spojena ztráta archivních materiálů, a protože jsou vzpomínky pamětníků nespolehlivé a současná dehonestace lesnictví hluboká, bylo vhodné zachytit vývoj lesnických činností dříve, než nastane nevratný zánik dokumentačních údajů.

Vývoj organizace lesního hospodářství

O státních lesích se zpravidla hovoří až po vzniku Československé republiky, kdy 10.11.1918 předložila Národnímu výboru Jednota československého lesnictva v čele s Dr. Inž. Karlem Šimanem „Pamětní spis o úpravě lesních poměrů a úkolech české lesní politiky“, z jehož preambule stojí za citování „… racionálně jsouc vedeno (lesní hospodářství) a spravováno, je s to zaručiti v nemalé míře hospodářskou samostatnost vzniklé republiky a přispěti vydatně k národohospodářskému jejímu vývoji“. Za formulaci hlavního cíle lesnické politiky státu je možno považovat větu „Lesy vzhledem k dalekosáhlé své důležitosti pro blaho všeobecné a pro dlouhý svůj věk, život lidský tak značně přesahující, nenáležejí výhradně člověku, který jest dle jména dočasným jejich vlastníkem, nýbrž jsou součástí obecného dědictví přírodou nám daného, čili jinak řečeno: lesy mají býti veřejným a společným majetkem celého národa, jejž udržovati má ku prospěchu všeobecnému stát“.

Roku 1918 bylo ve vlastnictví Československého státu (bez Podkarpatské Rusi, ????????????? ????/Pidkarpats’ka Rus) 235 800 ha lesů, z toho v Českých zemích 9 100 ha a na Slovensku 226 700 ha. Jako státní majetek byl zaevidován majetek říše Rakousko-Uherské, panovnické rodiny a lesy zabrané podle pozemkového zákona č. 215/1919 Sb. Správou státních lesů bylo pověřeno Ministerstvo zemědělství, které k tomu vytvořilo samostatnou státní organizaci. Podnik Státní lesy a statky vznikl až v roce 1924 a jeho nadřízeným orgánem bylo pro České země Ústřední ředitelství státních lesů a statků v Praze a pro Slovensko Generálne riaditeľstvo štátnych lesov v Banskej Bystrici (s Riaditeľstvy ŠL: Banská Bystrica, Žarnovica, Liptovský Hrádok, Solivar, Zvolen a Oravský Podzámok). RŠL Oravský Podzámok řídilo i Oravský komposesorát s částečným podílem státu. Podnik Státní lesy a statky spravoval lesní majetek do roku 1948, veškeré náklady včetně investičních kryl ze svých příjmů a přebytek odváděl do státního rozpočtu. Organizace lesů v Protektorátu Čechy a Morava, vyvolaná záborem československého pohraničí (od 16.3.1939 do 9.5.1945) nacistickým Německem, byla upravena k 1.1.1940.

V roce 1945 bylo dekrety prezidenta republiky č.12/1945 Sb., č.28/1945 Sb., č.108/1945 Sb., konfiskováno 800 tis. ha lesů Němců, Maďarů a nepřátel republiky, které byly přiděleny státu. Na Slovensku platilo obdobné nařízení Slovenské národní rady č. 104/1945 Sb. n. SNR, o konfiškovaní a urýchlenom rozdelení pôdohospodárskeho majetku Nemcov, Maďarov, ako aj zradcov a nepriateľov slovenského národa (z 23.8.1945). Podle něj přešlo do majetku státu cca 1 mil. ha lesů, a k 1.1. 1946 zanikl Oravský komposesorát, který přešel do správy Státních lesů a statků. V roce 1948 proběhla reorganizace státních lesů, při níž byla Riaditeľstvá štátnych lesov zrušena, vzniklo Oblastné riaditeľstvo československých štátnych lesov, n. p. v Bratislave, a ze Správ štátnych lesov vznikla Riaditeľstvá štátnych lesov. Už v roce 1950 ale proběhla další reorganizace, při níž byly vytvořeny Krajské inspektoráty, a Riaditeľstvá štátnych lesov byla přejmenovaná na Lesné závody.

V letech 1947-55 bylo v českých zemích přijato 6 zákonů a 3 vládní nařízení (o zestátnění lesů církví a nadací, převádějící vlastnictví hlubocké větve Schwarzenbergů na stát, zestátňující lesy národních výborů, revidující 1. pozemkovou reformu a vyhlašující druhou), které omezily užívací práva vlastníků lesů. Na Slovensku se zestátnění lesní půdy podle revize 1. pozemkové reformy týkalo urbariátů, komposesorátů a pastevních společenstev. Vládním nařízením č.81/1958 Sb. byly zestátněny lesy lesních družstev a singularistů a majetkové vztahy k lesům upravily zákony č.166/60 Sb. a č.61/1977 Sb. Lesy národních výborů byly na Slovensku zestátněny k 1.1.1952 (cca 153 200 ha) a v českých zemích k 1.7.1953 (cca 390 000 ha). Podle zákona SNR č. 2/1958 Sb. z. SNR oo úprave pomeru a obhospodarování spolecne užívaných lesu bývalých urbariátníku, komposesorátu a podobných útvaru byly na Slovensku zestátněny všechny lesy urbariální a komposesorátní, a podle vládního nařízení č. 81/1958 Sb. o správě národního majetku, byly zestátněny lesy lesních družstev.

V rámci Ministerstva lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu vzniklo v květnu 1945 Ústřední ředitelství státních lesů a statků, a podnik Státní lesy a statky zanikl vládním nařízením č.315/1948 Sb., kterým byly od 1.1.1949 zřízeny Československé státní lesy (ČSL) a Československé státní statky. K 1.1.1952 zanikl vládním nařízením č.124/1951 Sb. národní podnik Československé státní lesy a podle sovětského modelu byly vytvořeny Správy státních lesů zajišťující pěstební činnost a státní správu a Podniky lesního průmyslu realizující těžební činnost. Oddělená organizace pěstební a těžební činnosti vydržela jen do roku 1956, kdy byly obě organizace sloučeny vládním nařízením č.2/1956 Sb. a vládním usnesením č.163/1956 do Krajských správ lesů podřízených Správě lesního hospodářství (SLH) na Ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství (MLVH). Od roku 1960 se KSL přetvořily na Podniková ředitelství stát­ních lesů (PŘSL), která byla stabilní až do roku 1990.

Po federativním uspořádání státu od 28. 10. 1968 vzniklo v každé republice Ministerstvo lesního a vodního hospodářství (MLVH).