Skúsený odborník v rozhovore pre Spravodaj SVOL: Lesník musí mať odvahu rozhodovať a pokoru načúvať lesu

Pocházíte z lesnické rodiny a v oboru jste prakticky celý profesní život. Můžete porovnávat různé etapy – od dob předrevolučních po porevoluční časy, restituce, současnou potřebu přizpůsobit lesy klimatické změně… Ale lze to vůbec? Nebo jsou jednotlivé etapy natolik odlišné, že bylo z Vaší strany vždy potřeba čelit naprosto nové výzvě? 

Hodnotit a zároveň popisovat etapy vývoje lesnictví mohu opravdu jen od období, kdy jsem se jako syn lesníka a myslivce poprvé s hospodařením v lesích a jejich správci setkal. Bylo to na počátku šedesátých let minulého století, kdy jsem se vlastně poprvé díky svému otci dostal do kolektivu lesníků a myslivců a doslova hltal jejich vyprávění o lese a práci v něm. To spolu s pochůzkami v lese mně tak učarovalo, že jsem od svých šesti let neuvažoval o jiném povolání než lesnickém.

V šedesátých letech byla práce v lesích vnímána jako vysoce prestižní, především na venkově. Lesníci se těšili úctě a velké oblibě-zaměstnávali místní, byli prostředníky prodeje dříví jakožto paliva, které drtivá většina vesnických obyvatel potřebovala. Co se týká lesnického provozu, fungovala krajská ředitelství státních lesů s podřízenými lesními závody a polesími o výměře cca 1 200 ha s jedním polesným, technikem a třemi až čtyřmi hajnými. Výdělky jak techniků, tak i lesních dělníků byly velmi nízké a to až do první poloviny sedmdesátých let, kdy lesní hospodářství najelo na tzv. hutnickou křivku a mzdy v lese se rapidně zvýšily.

Spolu s tím přišla v tomto období do lesa masivní mechanizace, která zlepšila postavení lesních dělníků. Spolu s tím začaly snahy o racionalizaci celého odvětví, které mimo jiné vyústily v reorganizaci LH a to v podobě rušení některých lesních závodů a slučování polesí a lesnických úseků, kdy nově vznikající polesí měly výměru od 2 500 až po 5 000 ha. To s sebou neslo samozřejmě i personální problémy.

Tento trend pokračoval i po změně režimu v roce 1989 a to až do roku 1992, kdy došlo na rozdělení odvětví na Lesy ČR jakožto správce lesa a akciové společnosti jako dodavatele prací. Toto uspořádání vneslo do lesnictví docela velké problémy a to zase personální a navíc i osobní spory, kdy dva blízcí kolegové se doslova přes noc ocitli na protichůdných stranách.

Zároveň počátkem devadesátých let se rozběhla restituční vlna, kdy byly lesy navraceny původním majitelům. Začalo se hovořit i o navrácení lesů církvím, ale to se neustále posouvalo a teprve v roce 2012 vyšel zákon, na základě něhož došlo k restituci církevních lesů. Tato doba nesla i to, že řada lesníků se musela rozhodnout, na kterou stranu se postaví, kde bude jejich další působení, zda u státu, soukromých vlastníků, obcí či církve. Nestátní subjekty začaly svým hospodařením konkurovat státním lesům.

A co naopak zůstávalo a zůstává zcela neměnné? Je role lesníka v podstatě jeho profese jiná než v minulosti?

Lesní hospodářství prošlo po roce 1989 velkými změnami, které jsem již popsal. Do práce lesníka vstoupily nové metody a pomůcky, které usnadnily jeho práci/ např. GPS, drony, moderní výpočetní technika a o autech, telefonech apod. nemluvě/. To vše mělo a má za následek redukci pracovních pozic v lesním hospodářství a to jak u THP, tak i u dělnických profesí.

Navíc se, bohužel, objevily snahy práci lesníků dehonestovat a naopak vyzdvihnout práci ochranářů. Tomu je potřeba čelit, bohužel jsme v této věci zaspali a nyní jen velmi těžce toto napravujeme. Paradoxně nám v tom může pomoci nedávná kalamita spojená s rozpadem smrkových porostů v rámci klimatické změny. Pokud se nám lesníkům podaří vše zvládnout ke spokojenosti naší i veřejnosti, bude to velký krok k navrácení prestiže lesnického stavu. I přes mohutný nástup moderních pomůcek zůstává celá řada úkonů provozního lesníka jako v minulosti, které si musí sám rozhodnout a v terénu „odchodit“

Link na celý článok: Ing. Libor Konvičný (28. díl): Lesník musí mít odvahu rozhodovat i pokoru naslouchat lesu | SVOL