LESOVANIE: Rozvrat alebo svornosť v lesníctve

Jan Frič v článku s titulkom Rozvrat nebo svornost v časopise ČESKOSLOVENSKÝ LES, ročník IV., 1924 okrem iného napísal, že národ československý dnem 28. října 1918 dobyl své politické samostatnosti. Národ československý do 1. ledna 1924 nedobyl si své hospodářské samostatnosti. Proč?

Není to jen vlivem zevnějších poměrů, které nepřipouští drcení železně okované závislosti hospodářské v takovém postupu jako závislosti politické, není to důsledek méněcenných vlastností hospodářských, ani nižší průměrné inteligence. Nenú to následek menší podnikatelské schopnosti a málo vypestěné vůle jíti vpřed.

Jest to důsledek staleté negace, pasivity vypestěné do výše cnosti, nedůvery vzájemné, vzniklé z útlaku, nedostatek sebedůvery ovládaných, nedostatek sebevědomí, nedostatek schopností využíti daných schopností, inteligence a příležitosti, poskytovaní přednosti skrytému odboji oproti poctivému zápolení s hledím otevřeným.

Co platí o celém národě, platí o všech jeho stavech a složkách, platí i o československém lesnictví. Je-li ve státe našem některé hospodářské odvětví, které má veškeré možné základy ďalšího rozvoje, jest to jistě hospodářství lesní se svými pohotovými zásobami, výrobou převyšující domáci spotřebu, ale také se svými nedostatky ve smyslu hlavně využití produkce.

Nejedná se jenom o udržení prestyže a důstojnosti československého lesníctví jednotnou frontou, ale jedná se více ještě o zachycení a zhuštění mnohaleté práce a zkušeností, které tvoří v praxi československou vědu lesnickou.

K spolupráci všech je zapotřebí nadšené svornosti vedle zvýšeného sebevědomí lesnictva samého, které do nedávna za zvláštní čest považovalo obohacovati literaturu německou zkušenostmi a poznatky česloslovenského lesního hospodářství.

Dosažení této svornosti nevidím v odstranění veškerých bojů povahy sociální a existenční, v utlačení hlasů proti tomu kterému směru opozičních, v znásilňování volného mínění a projevu poukazem na nutnou svornost neb slepém vyhovování zájmových požadavků za cenu udržení svornosti.

Dosažení svornosti vidíme zušlechtění metod boje, ve zvýšení úcty člověka k člověku, v uznávaní skutečně vykonané práce bez ohledu na hodnost a titul, v poctivosti a otevřenosti jednání, v omezené osobní ješitnosti a v poctivé snaze jít vpřed za společným cílem.

Vybral: Juraj Krišta

Spracoval: Jozef Marko