Certifikácia lesov v medzinárodnom kontexte
Rozhovor s Ing. Jaroslavom Tymrákom, manažérom spoločnosti TJConslulting z Luxemburska.
Aká je situácia v certifikácii lesov v Európe?
Ve světovém měřítku jsou v certifikaci lesů aktivní dva systémy, PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification Scheme) s celkovou výměrou 309 miliónů ha a FSC (Forest Stewardship Council) s celkovou výměrou 201 miliónů ha (data za prosinec 2019). Rozdíl v této výměře je způsoben především obrovskou rozlohou lesů certifikovaných podle systému PEFC ve Spojených státech a v Kanadě. V Evropě i celosvětově se pak roční nárůst certifikovaných lesů pohybuje v jednotkách procent.
V Evropě se výměra certifikovaných lesů podle obou systémů pohybuje kolem 100 miliónů ha (PEFC 108 miliónů ha, FSC 100,5 miliónů ha). Pokud ovšem z této výměry vynecháme Ruskou federaci, pak systém PEFC v Evropě dominuje (81 miliónů ha vs 53 miliónů ha). Systém PEFC je dominantně zastoupen především v zemích západní Evropy a snižuje se směrem na východ, kde převládá systém FSC. Tento fenomén je způsoben jednak vyšším podílem státních lesů a také nižší aktivitou a angažovaností vlastníků lesů.
Zajímavá je situace v USA a Kanadě, kde převládá systém SFI (Sustainable Forest Initiative) s 125 miliony ha (FSC – 68 milionů ha). I když je tento systém uznán a schválen v rámci PEFC, pro severoamerický trh používá vlastní logo a marketingovou identitu.
Z pohledu certifikace spotřebitelského řetězce v Evropě dominuje FSC s celkovým počtem 9.300 certifikátů PEFC a 18.400 certifikátů FSC (celosvětově 11.500 PEFC a 35.800 FSC). Tyto statistické údaje však neposkytují dostatečný přehled o podnicích, které jsou certifikované v rámci tzv. skupinové certifikace, jejich velikosti nebo vlivu na trh s výrobky ze dřeva.
Prečo a z koho podnetu narastá podiel dvojito certifikovaných lesov? (Pozn: r. 2017: 71 mil.ha; 2018: 86 mil. ha)
Certifikace lesů již dosáhla významných ploch lesů v zemích, kde je snadno dosažitelná, t.j. velké lesní celky, vysoká úroveň hospodaření a dříví směřující na vyspělé trhy v Evropě, Spojených státech nebo Japonsku. Logicky tedy certifikační systémy zaměřují svoji pozornost na tyto země bez ohledu, jestli jsou zde lesy již certifikované konkurenčním systémem.
Důvody na straně vlastníků lesů k dvojité (double) certifikaci jsou různé. V případě doplnění certifikace PEFC o další certifikaci FSC je velmi často důvodem reakce na poptávku ze strany odběratelů a zpracovatelů dříví po značce FSC. V případě rozšíření původní certifikace FSC o PEFC je často motivací vlastníka snížit riziko závislosti na systému FSC, který je do jisté míry kontrolován ekologickými hnutími. Velké korporace, které spravují rozsáhlé lesní celky nebo lesní plantáže mohou podporovat všechny dostupné certifikace, protože náklady na certifikaci jsou zanedbatelné. U lesů vlastněných státem může také jít o ryze politická rozhodnutí.
Čo je to FSC Controlled Wood a kým a prečo bol vytvorený?
Koncept kontrolovaného dřeva (FSC) byl primárně vytvořen pro ověřování necertifikovaného dříví, které je použito při výrobě společně s certifikovaným dřívím a může být tedy obsaženo ve výrobcích s logem FSC.
Protože lesy, odkud toto dříví pochází, nejsou certifikovány, musí toto ověřování provádět přímo zpracovatel. Z tohoto důvodu je tento nástroj postaven na principu managementu rizik a kontrolní opatření se zaměřují pouze na dodávky z rizikových území nebo od rizikových dodavatelů.
Kdo a na základě jakých kritérií určí toto riziko je tedy základním a nejdůležitějším pilířem tohoto systému.
Čo je účelom kontrolných opatrení a na ktoré dodávky dreva sa uplatňujú?
Zpracovatel dříví nebo obchodní firma s certifikátem FSC pro spotřebitelský řetězec (CoC) nebo kontrolované dříví (CW) musí zavést kontrolní opatření pro dodávky z oblastí se „specifikovaným“ rizikem. Kontrolní opatření musí být zavedeny pro veškeré dodávky dříví, které nepocházejí z FSC certifikovaných lesů nebo od následujících dodavatelů s FSC certifikátem spotřebitelského řetězce (CoC) nebo kontrolovaného dřeva (CW).
Kto vypracoval Centralizované národné hodnotenie rizík (CNRA) pre Slovensko?
Centralizované národní hodnocení rizik (CNRA) zadává a schvaluje mezinárodní centrála FSC v Bonnu (Německo) a jejím zpracováním byl pověřena nevládní ekologická organizace Nepcon se sídlem v Dánsku, která poskytuje konzultační služby FSC na národních i mezinárodních úrovních, firmám při zavádění certifikace, ale také sama provádí certifikaci.
Celá řada zájmových skupin toto propojení hodnocení rizika v rámci CNRA a následných poradenských a certifikačních aktivit vnímá jako významný střet zájmů.
Kto je zodpovedný za posúdenie rizika?
Závěrečné rozhodnutí o obsahu CNRA je v rukou mezinárodní centrály FSC v Bonnu. Nicméně toto rozhodnutí se opírá o detailní posouzení rizika konzultační firmou Nepcon. Samotné hodnocení je prováděno na základě informací z různých mezinárodních databází a místních, tj. slovenských zdrojů. Je zřejmé a logické, že pracovníci konzultační firmy Nepcon zodpovědní za posouzení rizik mohou mít jen velmi omezené a povrchní znalosti a zkušenosti ze Slovenské republiky a jsou do jisté míry závislí na informacích a podpoře osob a institucí ze slovenského prostředí. Právě volba těchto spolupracovníků se zdá být zásadní pro znění výsledného dokumentu.
Sú pre Slovensko prijaté osobitné kontrolné opatrenia (rizikové indikátory) a čoho sa týkajú?
CNRA pro Slovenskou republiku definuje specifikované riziko pro celou řadu kategorií neakceptovatelného dříví. V rámci legálnosti je vnímána jako riziková těžba smrku v rámci zpracování nahodilých těžeb, převod kategorie lesů hospodářských na lesy zvláštního určení pro podezření úmyslu snížení daňové zátěže a hospodaření v chráněných územích (3.-5. stupeň ochrany) bez implementace specifických ochranných opatření do programu péče o lesy.
Pro kategorii „vysokých ochranářských hodnot“ (HCV), je rizikové hospodaření v chráněných územích (3-5 stupeň ochrany) bez zpracovaného plánu péče o přírodu (včetně území Natury 2000 v 1. a 2. stupni ochrany, ochrany pralesů, ochrany vzácných a ohrožených biotopů a tisu), dále hospodaření v horských lesích pod hranicí lesa, v lesích důležitých pro plnění ochranných funkcí a na území karpatských bukových pralesů, které jsou zapsány na seznamu UNESCO.
V rámci kategorie lidských práv bylo jako specifikované riziko definované porušování lidských práv romské populace na trhu práce.
Ako prebiehal proces ich schvaľovania, mali sa možnosť k opatreniam vyjadriť aj dotknuté strany? S akým výsledkom?
Mezinárodní centrála FSC umožnila místním zájmovým skupinám na Slovensku připomínkovat návrh CNRA, a to pouze v anglickém jazyce. I když se podařilo shromáždit celou řadu připomínek ze strany zpracovatelských firem, vlastníků lesů a lesnické komunity, Nepcon neshledal žádný z předložených argumentů jako dostatečně důvěryhodný ke změně těchto rizik.
Ekologická hnutí na Slovensku byly se svými argumenty a fakty v tomto procesu výrazně úspěšnější a výsledný dokument zásadně reflektuje jejich argumentaci a postoje vůči lesnímu hospodářství Slovenska a ochrany přírody.
Kto verifikuje dôkazy o správnosti posúdenia rizika
Veškeré informace a důkazy zaslané v rámci připomínkového řízení byly posuzovány samotnou konzultační firmou Nepcon a bylo pouze na jejich uvážení, kterým argumentům dá patřičnou váhu a kterým zájmovým skupinám vyhoví v jejich požadavcích.
Ani Nepcon ani FSC nemá povinnost zveřejňovat výsledky těchto veřejných konzultací a veřejně zdůvodňovat přijetí nebo zamítnutí jednotlivých připomínek, důkazů a argumentů.
Aké nároky prinášajú pre obhospodarovateľa lesov a spracovateľov dreva?
Veškeré povinnosti vyplývající ze zavádění „kontrolovaného dřeva“ jsou na straně zpracovatelů, kteří jsou povinni identifikovat dodavatelský řetězec a zavézt opatření ke zmírnění specifikovaných rizik.
Samotné CNRA obsahuje pro každé specifikované riziko seznam doporučených kontrolních opatření zaměřených na ověřovaní dostupné dokumentace, venkovních šetření, expertní průzkumy nebo dobrozdání ekologických hnutí. Tato doporučená kontrolní opatření však nejsou pro zpracovatelské firmy závazná a ty si mohou vytvořit vlastní kontrolní opatření za podmínky, že jsou dostatečně efektivní při snižování rizika.
Většina firem se snaží snížit specifikované riziko formou komunikace s dodavateli a obhospodařovateli lesa, ověřování získané dokumentace a prováděním venkovních šetření (auditu) na vzorku lesních majetku. Třetí strany, včetně ekologických hnutí mohou hospodaření v lesích a účinnost kontrolních opatření napadnout zasláním stížnosti dané zpracovatelské firmě.
Ďakujem za rozhovor.
Peter Gogola
