Názor: Ďalší osud smreka? Ako primiešaná drevina môže dobre prosperovať
- Zverejnené v O čom sa píše
- Pridať nový komentár
Lesníci si v súčasnosti kladú viacero otázok, jednou z kľúčových je, koľko smreka, na akých typoch stanovíšť, v akom zastúpení a v akej prímesi s inými drevinami bude možné v budúcnosti na Slovensku pestovať. Tento problém riešia vlastníci lesov a odborní lesní hospodári, vedci a výskumníci aj v Českej republike, takže môže byť pre našich čitateľov zaujímavý názor rešpektovaného odborníka na pestovanie lesov doc. Ing. Dr. Tomáša Vršku, riaditeľa Školského lesného podniku Masarykův les Křtiny Mendelovej univerzity v Brne, ktorý bol publikovaný v roku 2019 v rubrike Analýzy, komentáre v časopise Fórum ochrany prírody v článku nazvanom Lesy a lesníctvo na historicky najvýznamnejšej križovatke.
„Nyní pozorujeme, že jednotlivě, případne hloučkovitě vtroušený smrk ve smíšených porostech buku, javoru, modřínu a podobně bez problémů přežívá ve středních polohách. Je jasné, že např. na Českomoravské vrchovině v budoucnu nebude hlavní dřevinou, ale je třeba zkoušet, jakou si můžeme dovolit jeho příměs. Pokud bude pěstován v strukturně bohatých porostech, tedy ne plně zapojených a stejnorodých, bude mít delší korunu, tudíž bude fyziologicky odolnější a s vyšším „přídělem“ vody (méně stromů na hektar) může jako přimíšená dřevina dobře prosperovat, protože dokáže lépe využít i malé srážkové úhrny (díky podpovrchovému kořenovému systému a vysoké schopnosti zachycovat horizontální srážky),“ píše T. Vrška.
Súčasťou spomenutého článku je aj pasáž, ktorú lesnícky expert z Českej republiky venoval zmene rastových podmienok drevín počas prebiehajúcej klimatickej zmeny: „Mění se vegetační stupňovitost a v nejteplejších oblastech Česka je zejména letní počasí čím dál více balkánské, nebo, chcete-li, provensálské. Rychle roste počet dní s teplotami přes 35 °C, tím se zvyšuje výpar. Vodní bilance v lesním prostředí je rok od roku horší. Budeme na tuto změnu reagovat také akceptací domovských evropských dřevin z jižnějších oblastí?
Rozlišujme mediteránní dřeviny, které jsou zpravidla stálezelené a netolerují větší a delší mrazy od dřevin balkánských (panonských), které jsou adaptované jak na horká suchá léta, tak na zimy se sněhem a mrazy. V učebnicích fytogeografie z 80. let 20. století (a ještě v prvním dílu Květeny ČR) je hranice panonika (jako teplé a suché podoblasti Balkánu) vedena po okrajích jihomoravských úvalů. Dnes je nepochybné (a rychlé šíření populací balkánských druhů hmyzu je toho důkazem), že panonikum nám expanduje na severozápad (z pohledu ČR), pouze dřeviny to nedokáží tak rychle.
Domnívám se, že bychom měli vyzkoušet pěstovat v našich hospodářských modelech dub cer, dub uherský, dub plstnatý a další druhy více snášející suché podnebí. Změny v lesnictví jsou velmi pomalé, zde nehrozí v rámci jednoho století žádná expanze těchto dřevin, mimo jiné proto, že mají podobné kompetiční nároky jako naše druhy dubů – vyvíjely se na stejném kontinentu. Naprosto rozdílné chování má americký dub červený a vůbec všechny dřeviny z amerického kontinentu, jejichž fylogeneze probíhala v jiných podmínkách a jejich zavedení do našich pěstebních systémů přináší řádově více otázek a potenciálních problémů,“ analyzuje tento problém T. Vrška a jeho závery určite majú čo povedať aj slovenským lesníkom.
Jozef Marko