LESOVANIE: Ani pred storočím nevenovali lesníci dostatočnú pozornosť propagácii významu lesníctva

„Nebudiž mně ve zlé vykládáno, že rozebírám zde veřejně ony nezapomenutelné první doby naší národní samostatnosti a tím i svobody našeho lesnického oboru, v nichž dopŕáli mně osud činně spolupůsobící, ale je snad třeba abych připomenul dnes mnohým, kteří již zapoměli anebo nebyli tehdy jěště doma, jsouce roztroušeni po různých frontách nebo bojujíce za naši svobodu v legiích, jak to vlastně vypadalo u nás před a po převratu a jak jsme se vlastně uchopili práce my, usurpatoři, demagogové a svůdcové československého lesnictva, jak se nám dnes s různych stran, ba jěště horším spůsobem nadává.

2. února 1919 byl schválen lesnický náš program, který předložen byl pak zvláštním pamětním písmem vládě a panu presidentu republiky Masarykovi. Tak zahájena byla veřejná naše činnost odborná v nově zřízeném našem státu s plnou chutí a nadějemi v lepší naši budoucnost, kdy dána byla každému z nás možnost pracovali a bez obavy hájiti veřejně své přesvědčení.

Doufali sme tehdy, že spravedlivé naše požadavky a návrhy dojdou v brzku svého zdárného splnění, uvědomili sme si však bohužel, že uskutečnění jich záleží nejen na naší poctivé snaze, nýbrž hlavně na dokonalém pochopení významu našeho lesnictví jak v širší veřejnosti, tak zvláště u rozhodujících činitelů vládních.

V této příčině musíme si přiznati, že bylo nemalou naší vinou, že jsme nevěnovali dříve žádoucí pozornosti a dosti úsilí systematické propagaci důležitosti našeho lesnictví v širokých vrstvách lidových a že nedovedli jsme, lépe řečeno nemohli jsme za dřívejších poměrů vyřešiti jasně svůj poměr českolsovenského lesníka k národu a zvláště svůj vztah zaměstnanců lesních velkostatků, nalézajícich se velkou převahou v majetku příslušníků cizí národnosti, k našemu lidu venkovskému,“ napísal v článku K. Šiman.

Ďalšie jeho myšlienky a názory na problémy československého lesníctva pred sto rokmi uverejníme o týždeň.

Juraj Krišta a Jozef Marko