Lesnícke offsetové projekty sa zaoberajú ukladaním uhlíka v nadzemnej biomase lesných porastov: Podľa vedcov sa môžu stať významným nástrojom adaptácie lesov na klimatickú zmenu
- Zverejnené v O čom sa píše
- Pridať nový komentár
Uhlík v lesnej pôde plní množstvo kľúčových funkcií: podporuje produkciu dreva, zlepšuje dostupnosť živín a štruktúru pôdy, zvyšuje schopnosť pôdy zadržiavať a filtrovať vodu, vytvára základ pre pôdnu biodiverzitu a zároveň predstavuje významný rezervoár dôležitý pre reguláciu klímy. Organická hmota zásadne ovplyvňuje fyzikálne, chemické i biologické vlastnosti pôdy a prispieva k jej stabilite aj odolnosti voči dišturbanciám. Téme sa venuje Výzkumní ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. (VÚLHM) na svojej web stránke.
„Problematikou ukládání uhlíku v lesních půdách se zabývali vědci Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. spolu se svými partnery z České zemědělské univerzity a IFERu – Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů, s. r. o., při řešení projektu Kvantifikace zásob uhlíku v lesních půdách ČR a možnost jejího ovlivnění lesnickým managementem.
Ochrana současných zásob a případné zvyšování zásob uhlíku v lesní půdě představuje proces s řadou souběžných přínosů. V půdě se nachází více uhlíku než ve vegetaci a atmosféře dohromady. Odhaduje se, že 70 % světové zásoby uhlíku v půdě se nachází na 30 % zemského povrchu, který je zalesněný. Uhlík v půdě představuje přibližně 60 % ekosystémové zásoby v boreálních lesích, asi 50 % v lesích mírného pásu a přibližně 30 % v tropických lesích.
Z veškerého CO₂ emitovaného do atmosféry v ní zůstává jen asi polovina, zatímco druhá polovina je odstraňována pomocí úložných systémů na souši (příjem vegetací prostřednictvím fotosyntézy) a v oceánech (difúzí). Dopad emisí na změnu klimatu je tak přibližně poloviční oproti situaci, kdy by tyto přirozené úložné systémy neexistovaly. Terestrické ukládání uhlíku je přitom z velké části zajišťováno právě lesy. Klimatická funkce půdy se navíc týká i dalších skleníkových plynů mimo CO₂ – vývoj lesních ekosystémů ovlivňuje například i emise oxidů dusíku a amoniaku.
V současnosti je schopnost lesa pohlcovat uhlík vnímána jako další z významných celospolečenských funkcí lesů, tzv. ekosystémových služeb lesa v ČR. Financování těchto služeb dosud není vyřešeno a aktuálně dobrou příležitostí a alternativou může být realizace offsetových projektů. Ty se zatím zabývají ukládáním uhlíku v nadzemní biomase lesů, jež lze dostatečně přesně kvantifikovat. Zahrnutí lesních půd do uhlíkových offsetů si vyžaduje ještě další výzkum a monitoring, jenž předpokládá například nová směrnice EU o monitorování a odolnosti půdy.
Lesnické offsetování si lze v základních obrysech představit jako finančně oceněný soubor lesnických opatření vedoucích ke zvyšování pohlcování uhlíku v lesích a ke snižování emisí skleníkových plynů. I přes skutečnost, že současná situace neukládá podnikům povinnost kompenzovat svou uhlíkovou stopu, objevují se na trhu první dobrovolné projekty, které ukazují směr, kam by se v budoucnu mohlo offsetování ubírat. Jeden z takových projektů realizovala například společnost Lesy Colloredo-Mannsfeld, s. r. o.
Lesnické offsetové projekty se mohou stát v budoucnu významným nástrojem v adaptaci lesních porostů na klimatickou změnu. Jejich úspěch do velké míry závisí na formě připravované regulace ze strany Evropské komise. Regulace a nastavení základních parametrů offsetových projektů může skrývat i četná úskalí, jako například stanovení nereálných požadavků, aktivní lesnický management versus bezzásahový režim, vyžadování dalších certifikačních systémů, nebezpečí greenwashingu,“ píše sa v článku VÚLHM.
Link na celý článok: Aby lesy ukládaly uhlík, musí především přežít | VÚLHM

















