IUCN: Číslovanie od I. do VI. nevyjadruje žiadnu hierarchiu. NATURA 2000: Prednosť má cieľ ochrany pred prírodnými procesmi

„Kategorizace chráněných území podle IUCN je všeobecně známa a není jistě potřeba se jí na tomto místě podrobně zabývat. Při zařazování chráněných území do jednotlivých kategorií se mohou vyskytovat drobné problémy, mnoho území by bylo možné zařadit do více kategorií, protože způsoby managementu mohou být v různých částech (zvláště u chráněných území větší rozlohy) rozličné. Možná, že to je hlavní důvod, proč je kategorizace dosti často nesprávně interpretována, někdy přeceňována a někdy naopak přehlížena. Velmi častá desinterpretace spočívá v tom, že se karegorie považují za jakýsi hodnotící systém, kde číslo kategorie odpovídá známce (jako ve škole), kterou je území oceněno. To je hluboký omyl. Uvedu několik citátů z oficiální příručky, kterou v českém překladu vydalo v r. 2001 Ministerstvo životního prostředí České republiky:

Systém IUCN pro klasifikaci chráněných území rozlišuje šest managementových kategorií. Rozumí se samo sebou, že tyto kategorie jsou hodnotné samy o sobě. Číslování od I. do VI. nevyjadřuje žádnou hierarchii. Přiřazení území k jednotlivým kategoriím neodráží hodnocení efektivity managementu. Definice jednotlivých kategorií by se měly používat jako vodítko při rozhodování o cílech managementu, avšak konečná kategorizace by měla být výsledkem definování stavu území z hlediska jeho ochrany. Přednost má ochrana, teprve poté následuje kategorizace.

A znovu: Všechny kategorie jsou důležité. Pořadové číslo, přiřazené jednotlivým kategoriím, není odrazem jejich významu: pro ochranu a trvale udržitelný rozvoj jsou zapotřebí všechny kategorie. IUCN proto doporučuje státům, aby nejprve vytvořily systémy chráněných území, které splňují jejich vlastní cíle ochrany přírodního a kulturního dědictví, a teprve poté jim přiřazovaly některé nebo všechny kategorie.

V novějším metodickém materiálu IUCN, nazvaném Lesy a chráněná území se uvádí: IUCN doporučuje, aby národní agentury ochrany přírody napřed rozhodly, jak by území vybrané k ochraně mělo být řízeno, pokud je to nezbytné užitím vlastního systému chráněných území, a teprve potom zařadit každé území do některé z kategorií IUCN. V tomto pojetí, systém kategorizace tak jak byl zveřejněn v r. 1994, byl zamýšlen spíše jako indikativní než předepisující.

NATURA 2000 je rozhodně nejkomplexnějším programem, který dosud v Evropě fungoval – na rozdíl od kategorizace IUCN, která žádným programem není a ani nechce být. Rozšiřuje podstatně pole působnosti orgánů ochrany přírody mimo klasické objekty ochrany přírody – zvláště chráněná území – a bere do evidence a pod ochranu i taková území, která by z důvodů majetkoprávních, politických či jiných nemohla být za chráněná území klasického typu nikdy vyhlášena. Zavedením institutu smluvní ochrany a důsledným požadavkem kompenzace majetkové újmy vlastníkům vytváří i v takovém případě možnost ochranu uplatňovat.

NATURA 2000 vhodně doplňuje stávající soustavu chráněných území; v některých postojích je však odlišná. Předmětem zájmu Natury je příroda, druhy a jejich společenstva, zcela opomíjí oblast turisticko-rekreačně-vzdělávací, tak důležitou pro klasickou ochranu přírody. A co je ještě důležitejší – NATURA 2000 neupřednostňuje bezvýhradně ochranu „přírodních procesů“, pokud by její uplatňování mohlo vést k destrukci toho, co je třeba chránit.

A protože alespoň části už dříve vyhlášených chráněných území jsou součástí NATURA 2000, pak v případě potřeby NATURA 2000 upřednostňuje intervenci ve prospěch cíle ochrany před jakkoliv oblíbenými (alespoň u části ochranářů) „přírodními procesy“. To platí samozřejmě i v národních parcích, a to bez ohledu na zonaci. Ani v jádrových zonách národních parků bychom neměli a priori vylučovat intervenci ochranáře, i když nemusíme předpokládat, že k ní bude docházet. Může se však stát, že v zájmu udržení vzácného druhu tu intervenci budeme muset provést.  A nesmíme mít k tomu zavřené dveře,“ uvádza sa v prednáške F. Urbana.