História: Rozvrat alebo svornosť
- Zverejnené v O čom sa píše
- Pridať nový komentár
Náš spolupracovník Ing. Juraj Krišta, vedúci Lesnej správy Sedliská na Odštepnom závode Vranov nad Topľou š. p. LESY SR je milovníkom lesníckej histórie. Sme veľmi radi, že pre čitateľov portálu Lesmedium.sk spracoval sériu článkov, publikovaných takmer pred sto rokmi, ktoré sú veľmi poučné. Svedčia o tom, že história sa zvykne opakovať. Menia sa len osoby, obsadenie a kulisy, ale podobnosť rozhodnutí a skutkov nie je ani trochu náhodná. Dnes vám ponúkame článok uverejnený v roku 1924 v periodiku Československý les. Napísal ho Jan Frič a dal mu názor Rozvrat alebo svornosť.
Národ československý dnem 28. října 1918 dobyl své politické samostatnosti. Národ československý do 1. ledna 1924 nedobyl si své hospodářské samostatnosti. Proč? Není to jen vlivem zevnějších poměrů, které nepřipouští drcení železně okované závislosti hospodářské v takovém postupu jako závislosti politické, není to důsledek méněcenných vlastností hospodářských, ani nižší průměrné inteligence. Není to následek menší podnikatelské schopnosti a málo vypěstěné vůle jíti v před. Jest to důsledek staleté negace, passivity vypěstěné do výše cnosti, nedůvěry vzájemné, vzniklé z útlaku, nedostatek sebedůvěry ovládaných, nedostatek sebevědomí, nedostatek schopnosti využíti a vykořistiti daných schopností, inteligence a příležitosti, poskytování přednosti skrytému odboji oproti poctivému zápolení s hledím otevřeným.
Co platí o celém národě, platí o všech jeho stavech a složkách, platí i o československém lesnictví. Je-li ve státě našem některé hospodářské odvětví, které má veškeré možné základy dalšího rozvoje, jest to jistě hospodářství lesní se svými pohotovými zásobami, výrobou převyšující domácí spotřebu, ale také se svými nedostatky ve smyslu hlavně využití produkce. Má-li však toto hospodářství nejen pokračovati s dobou, t. j. vyrovnávati se lesnímu hospodaření v zemích sousedních, nýbrž předstihnouti je a státi se vůdčím v souboru velkého slovanského hospodářství lesního, má-li vítěziti kulturou, touto jedinou skutečnou mocí států malých, má-li, abych tak řekl, nejen vyráběti nové statky duševní, nýbrž i vhodně organisovanou jich nabídkou získati poptávku slovanského lesnického světa, potřebuje především jiným pevného základu svornosti těch, kteří v památné době hospodářského osamostatňování oživují hmotu, t. i. hospodaří v nejširším slova smyslu.
Nejedná se jenom o udržení prestyže a důstojnosti československého lesnictví jednotnou frontou, ale jedná se více ještě o zachycení a zhuštění mnohaleté práce a zkušeností, které tvoří v praksi československou vědu lesnickou, jsoucí, existující, která potřebuje pouze literárního vyiádření a systematického urovnání, aby rázem přesvědčila slovanský svět, že není-li československé lesnictví nad lesnictvím států jiných, zaujímá alespoň čestné místo v koncernu lesnictví světového. K této spolupráci všech, k tomu převodu existujících skutečností na vědecký produkt je zapotřebí nadšené svornosti vedle zvýšeného sebevědomí lesnictva samého, které do nedávna za zvláštní čest považovalo obohacovati literaturu německou zkušenostmi a poznatky československého lesního hospodářství.
Dosažení této svornosti nevidim v odstranění veškerých bojů najmě povahy sociální a existenční, v utlačení hlasů proti tomu kterému směru oposičních, v znásilňování volného mínění a projevu poukazem na nutnou svornost neb slepém vyhovování zájmových požadavků za cenu udržení svornosti. Boje existenční byly, jsou a budou, pokud člověk bude člověkem rázu dnešního i minulého, a vítězem v nich bude vždy silnější ať prostředky, ať okolnostmi; různost mínění existovati bude, pokud pracovati bude lidský mozek.
Dosažení svornosti vidime zušlechtění method boje, ve zvýšení úcty člověka k člověku, v uznávání skutečně vykonané práce bez ohledu na hodnost a titul, v poctivosti a otevřenosti jednání, v omezené osobní ješitnosti a papežství a v poctivé snaze jíti v před za společným cílem. Kolik práce nás čeká, práce krásné, ušlechtilé, kolik je pole nezoraného, kolik neúrodného. Kdyby jen část energie, vynakládané na osobní boje a půtky, obrácena byla ke společné práci na vybudování vzorného československého lesnictví, jak velkých bylo by lze dosáhnouti výsledků. Vím, že svornost je počin, k jehož uskutečnění nestačí novinářské články a ohnivá slova, vím, že jeden člověk zlý a špatný více zmůže, než legie poctivých a dobrých alespoň na krátký čas, ale vím také, že je dosti lidí dobré vůle v lesnictvu československém, jimž platí tyto řádky, a kteří ví a cítí, že jediná svornost to jest, která může učiniti z československé republiky stát nejvyšší lidsky možné dokonalosti a československé lesnictví vedoucím v lesním hospodářství slovanském.
Pět roků po počátku politické existence republiky možno již konečně zvýšiti intensitu za dobytím hospodářské samostatnosti, možno rozhodnouti co přinese našim budoucím, v nichž je naše síla, více prospěchu, zda rozvrat, boje postranní, nečestné, které neštítí se prostředků nejhorších, boje za osobní ctižádostí, uraženou ješitností, prospěchem a otravou celého okoli, nebo svornost, třeba doprovázená bojem poctivým, otevřeným, mužným a slušným.