Duglaska je považovaná za strom budúcnosti: Zmysluplná alternatíva smreka s vyššou toleranciou voči suchu
- Zverejnené v O čom sa píše
- Pridať nový komentár
Duglaska je citlivá, ale veľmi výkonná drevina, s vysokými prírastkami. U mnohých vlastníkov lesov je aktuálne považovaná za strom budúcnosti. V súvislosti so zmenami a kolísaním klímy sa dostáva smrek, doteraz považovaný za „živiteľa“ pod tlak. Lesníci preto hľadajú zmysluplnú alternatívu. Douglaska je v tomto zmysle považovaná už dlhé roky za zdomácnenú drevinu. Má oproti smreku vyššiu toleranciu voči suchu. Katarína Fottner o tom píše v Bayerische Waldbauernschule Kelheim/Goldberg Waldbesitzer, odbornom časopise Zväzu bavorských vlastníkov lesov. Článok preložil Josef Vovesný a Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR ho uverejnilo na svojej internetovej stránke.
„Douglaska pochází ze Severní Ameriky. Doma je na celém spektru stanovišť ve smyslu nadmořské výšky – od přímoří až do vysokých hor. V Bavorsku jsou pro její kultivaci rozhodující klimatické podmínky stanoviště srovnatelné s místem jejího původu. Ke kultivaci v Bavorsku se upřednostňují provenience, vyžadující dlouhou vegetační dobu bez výrazných period extrémního tepla a sucha a současně i mírnou zimu, chudou na mrazy. Tam, kde se spojí horko a sucho, nedostatkem vody trpí. V chladnějších horských polohách je nedostačující délka vegetační doby a následující mrazové škody.
Jinými slovy: Kde je nyní při klimatické změně stanoviště pro smrk již nyní příliš suché, lze předpokládat, že v případě dalšího zvyšování teplot by měla i douglaska potíže, na druhé straně by se v současných chladnějších polohách pro její pěstování zlepšily podmínky v budoucnu. Douglasku bychom neměli sázet na těžké hlíny, čisté vápencové půdy a do vlhkých inverzních poloh. Co se týče živin, nemá zvláštní nároky. Je nutno respektovat současné typologické zařazení, ale předpokládaný vývoj klimatu v budoucnu by měl být zohledněn.
To, co platí pro všechny druhy sazenic – totiž zdravý, silný materiál správného genetického původu –, má u douglasky zvláště veliký význam. V dospělosti obrovitá dřevina je v první fázi při založení velmi citlivá na proschnutí. Proto sadba nesmí v žádném případě proschnout, ani při transportu, ani při manipulaci na ploše, a musí být rychle vložena do půdy – v ideálním případě za podmračného nebo deštivého počasí. Obalené sazenice jsou z tohoto hlediska výhodnější.
Zda sázet v časném jaru nebo na podzim, se vedou významné spory. Velmi záleží i na počasí po výsadbě. Douglaska potřebuje určitý čas k obnovení funkce příjmu vody v nejtenčích kořenech. Při pozdější sadbě na podzim je zde nebezpečí vytranspirování v zimním období. Velikost jamky musí odpovídat vyspělosti sazenice. Deformovaný kořenový systém při výsadbě nebo ve školce vede k snížení stability již v prvních letech po výsadbě.
Doporučuje se výsadba 2 000 až 2 500 jedinců na hektar (odpovídá sponu 2x2 m). Je potřebné se vyhýbat velkoplošné výsadbě čistých douglaskových porostů. Jako ideální se doporučuje skupinová obnova 0,2-0,5 ha, douglaska jako příměs k listnáči. Dále se doporučuje doplnění mezer v zmlazení listnáči douglaskou.
Douglaska bohužel trpí významným poškozováním vytloukáním kmínku srnčí zvěří. Bez účinné ochrany se neobejdeme. Okus nepřesahuje obvyklý rozsah u ostatních dřevin. Douglaskové výsadby jsou atraktivní pro poškození klikorohem. Kůrovec není dosud pro douglasku výrazně ohrožujícím škůdcem. Je otázkou, zda při vyšším zastoupení v porostech jako u jiných dřevin, nezdomácní další škůdci z rostlinné nebo živočišné říše i u douglasky.
Zkušenosti s prostorovým uspořádáním douglasky ve směsích je nutno na jednotlivých stanovištích v praxi rozvíjet,“ napísala Kateřina Fottner v Bayerische Waldbauernschule Kelheim/Goldberg Waldbesitzer.