Budoucnost lesnictví nemůže být postavena na mýtech
Výběrný les je hodně politizovaný, fakta se nahrazují ideologií
Kůrovcovou kalamitu mnoho lidí využívá k útokům na lesní hospodářství a dřevozpracující průmysl. Cílem těchto útoků je zejména hospodářský les, respektive les věkových tříd. Místo faktů a korektních argumentů oponenti normálního hospodaření v lese používají emoce, nepotvrzené teorie, a když to nestačí, tak i lži. Naopak jako lék na všechny vykonstruované neduhy hospodářského lesa je některými dnes podbízen výběrný způsob hospodaření.
Již nějakou dobu jsem se chtěl podívat do lesa, kde se hospodaří výběrným způsobem a je v přírodních podmínkách, které znám nebo si je alespoň umím představit. Rád jsem tedy přijal pozvání podívat se do lesů Veľkého Folkmara (Obecné lesy Veľký Folkmar, s.r.o.). Pozvání jsem přijal nejen z lesnické zvědavosti, ale také proto, že výběrný les je v poslední době hodně politizovaný a mě vždy zlobí, když se fakta nahrazují ideologií. Jsem rád, že jsem takovýto majetek mohl vidět na vlastní oči. Neznám totiž lepší způsob, jak si vytvořit, utvrdit nebo opravit názor, než se na věci podívat vlastníma očima. Návštěva tisícihektarového majetku, kde už převod hospodářského způsobu na pasečný přinesl první poznatky, mi ale jen potvrdila, že můj dosavadní postoj k výběrným lesům byl správný.
Vždy jsem vnímal výběrný hospodářský způsob jako archaický způsob hospodaření v lese, vhodný na opravdu malé (selské) výměry lesa (pár hektarů), kde vám malá výměra neumožní naplánovat smysluplně velké porostní skupiny při dodržování pravidel výnosové vyrovnanosti. Ekonomická a produkční neefektivita je pak daní za trvalou udržitelnost a výnosovou vyrovnanost malého lesa. A i po prohlídce tohoto jinak úžasného majetku jsem si stále jistý, že výběrný způsob hospodaření na velkých rozlohách v dnešní době nemá ekonomické ani lesnické opodstatnění.
V některých knihách (takové nabízíme i na našich webových stránkách LESMEDIUM.SK k prodeji nebo ke stažení) se dočtete o úžasné ekonomické výhodnosti lesů, kde se hospodaří výběrným způsobem. Ve skutečnosti je ale výnosů a objemů dosahováno právě a jen těžbou stromů vypěstovaných v lese pasečném předchůdci autorů těchto knih. A nechci zde polemizovat, jde-li o záměrný faul, nebo jen o obhajobu víry. Ale myslím, že autoři knih museli vědět, že k důkazu svých sporných tvrzení budou potřebovat ještě mnoho a mnoho desítek let, které jsou nezbytné k realizaci převodu z pasečného na výběrný les. Jako další faul obhájců výběrného způsobu mi přijde uzurpování si pojmu „přírodě blízké hospodaření“ právě jen pro výběrné lesy, které jsou ale zejména svojí potřebou neustálé lidské péče tak daleko od přírodou používaných metod, jak jen to je v hospodářském lese možné.
Ve skutečnosti nejde o přírodě blízké hospodaření (hospodaření je to slovo), ale jen o konečný vzhled takového lesa, který pouze vypadá, jako by tam nikdo nehospodařil, tedy je podobný, chcete-li blízký svým vzhledem přirozeným lesům. Ale snaha, aby vedle sebe rostly dřeviny různého druhu, typu, věku, výšky a nároků na přírodní podmínky v tom správném poměru je od přírodou preferovaného přírodního výběru ta nejvzdálenější, kterou u hospodářských lesů lesník praktikuje. Pokud by se člověk o výběrný les přestal starat, tedy přestal by udržovat mezidruhovou harmonii (eliminovat konkurenční boj mezi jednotlivými stromy i dřevinami), tak se přibližně do 20 let takovýto les rozpadne. A to platí (těch 20 let) o lese, ve kterém je už jeho převod na výběrný dokončen. U předmětného lesa bude ještě desítky let riziko ztráty trvalé udržitelnosti hospodaření při lidském selhání ještě větší.
V této chvíli by lesníci obhajující výběrný způsob obhospodařování lesa mohli přestat číst, protože se moje tvrzení dotýkají jejich víry. Proto sem musím vložit opravdu upřímně myšlenou a cítěnou stať o tom, že si všech lidí, kteří zkoumali a zkoumají tento hospodářský způsob, velmi vážím, stejně jako výsledků, ke kterým došli. Ale současně nezastírám, že moje hluboká úcta je stejného typu jako ta, kterou mnozí technici cítí třeba k Jamesi Wattovi, vynálezci parního stroje. Jde o úžasnou technologii, která lidstvo posunula vpřed, v mnohém jej poučila a nastavila technologické procesy, ze kterých dodnes žijeme (a nic na tom nezmění ani fakt, že Watt ve skutečnosti parní stroj nevynalezl).
Stále obdivujeme parní lokomotivy a parní automobily, ale dnes už s nimi nejezdíme. Nejsou špatné, jsou dokonce krásné, ale nemají ani ekonomiku, ani komfortní obsluhu a ani dnes požadovanou užitečnost (a myslím, že by ani nesplnily platné evropské emisní normy). A to je i problém výběrného hospodaření. Není to nová a převratná metoda obhospodařování lesa, ale stará a většinově opuštěná, pro podobné nedostatky, jaké má parní stroj. To neznamená, že už parní lokomotiva vůbec nikde nejezdí nebo že si ji někdo alespoň k nějaké slavnostní příležitosti nepustí, ale je to asi v takovém rozsahu, jako je výběrných lesů v Evropě.
To, co jsem viděl v lesích Veľkého Folkmara, bylo občas romanticky krásné, občas lesnicky zajímavé, často očekávané, ale celkový výsledek mě docela vyděsil. A to jsem ve skutečnosti žádný výběrný les neviděl. Viděl jsem jen představy o jeho budoucnosti. Zastánci výběrného lesa totiž neradi říkají, že doba převodu lesa pasečného nebo lesa věkových tříd na les výběrný většinou přesahuje dobu obmýtí na daném stanovišti. Tedy 80, 100 a spíše mnohem více let. Na opravdový a funkční výběrný les budeme čekat ještě několik generací lesníků, a co naši potomci uvidí, bude záležet nejen na počasí a společenském, vědním a technologickém vývoji, ale zejména na kvalitě lesníků, kteří se pokusí jít ve stopách těch pánů, kteří tuto přeměnu s jistou dávkou entusiasmu, naivity a neznalosti započali. Zde se musím nezbytně vrátit k tomu, co jsem naznačil už výše. Dřevo ve svém objemu a kvalitě vypěstované v lese pasečném a nyní těžené na počátku přeměny lesa výběrného je prezentováno jako úspěchy lesa výběrného, přestože je nezpochybnitelné, že se těží téměř výhradně stromy vypěstované v lese pasečném.
O výběrném lese existuje mnoho mýtů a nepotvrzených hypotéz. Mnoho z nich navíc vzniklo v dávných dobách (z lesnického pohledu dávných), kdy byly na kvalitu a dimenze dřeva jiné požadavky. V dobách, kdy byly jiné znalosti, jiné ekonomické a technologické souvislosti. A možná i jiné počasí. Dlouhá doba převodu na výběrný les není jediná informace, která se poskytuje potichu. I to málo výběrných lesů, které v Evropě je, je většinově v horských a vysokohorských podmínkách a převládající dřevinou v nich je smrk. Tedy dřevina, kterou si aktivisti vybrali pro své útoky pro její údajnou nevhodnost do našich lesů (mimochodem poté, co se kůrovec přemnožil v bezzásahových lesích a postihlo nás sucho i kvůli zhoršenému malému vodnímu cyklu narušenému nevhodným pěstováním zejména ekologických plodin typu řepka). Cože? Ten nenáviděný smrk má být základní dřevinou výběrného lesa? A tvrdí to opravdu i renomovaní odborníci? Ano. Tak to jsme aktivistům právě přidali hodně starostí. Jsme odborný časopis, tak nadsázka stranou. Smrku může asistovat i jedle bělokorá a částečně i buk lesní. Ale buk se dá dobře pěstovat jen v zápoji, takže pokud nepotřebujete hodně dřeva na topení, je nesmysl měnit kvůli buku způsob hospodaření.
„Výběrný les nemá a nikdy nemůže mít
vyšší produkci dřeva než les věkových tříd.“
Další mýtus je, že výběrný les má nižší náklady a větší výnosy. Ale výběrný les nemá a nikdy nemůže mít vyšší produkci dřeva než les věkových tříd, zejména pokud je postaven na listnatém mnoho druhovém základu (jako předmětný majetek), protože jednotlivé druhy si nejen konkurují, ale každá dřevina hlavně vyžaduje jiné podmínky (jinou růstovou plochu, jiné světelné podmínky atp.). Lesník i les musí dělat kompromisy, a proto výběrný les nikdy nevytvoří optimální podmínky pro produkci dřeva. Plyne to i z prostorového uspořádání lesa a ani potenciál více etáží to nevyváží (to lépe chápou lesníci, co měli ve škole rádi matematiku a deskriptivní geometrii a mají prostorovou představivost). A to se bavíme jen o množství sortimentů, nikoliv o jejich kvalitě a zpeněžení. Hmotový přírůst u prosvětleného výběrného lesa se odehrává mnohem více ve větvích. Proto kvalitní dřevo za nejkratší čas vlastník lesa vypěstuje pouze v lese věkových tříd.
Dříve měl zpracovatelský průmysl požadavek, aby dřevo bylo co nejtlustší. A zde měl výběrný les možná výhodu. Cílové stromy mohly snáze zůstat v porostu, protože místo cílového věku se orientovaly na cílovou tloušťku. Ale dnes už většina zpracovatelů tlusté dřevo nechce. Změnily se zpracovatelské technologie, ekonomika výroby, požadavky trhu i možnosti lepení dřeva. Proto se i pod ekonomickým (nejen pod biologickým) tlakem snižuje a bude snižovat doba obmýtí. A nakonec, nic lesníkům a vlastníkům lesa nebrání, aby místo cílového věku pracovali s cílovou tloušťkou porostu. Jediná, ale sporná výhoda výběrného lesa spočívající v dopěstování více tlustých kmenů (podle pravidla, že hmota přirůstá na hmotě) s novou dobou ztratila smysl. A podle letitých archívů DYAS (příští rok slaví devadesátiny) u těch tlustých kmenů z výběrných lesů i tak chyběla asi třetina délky proti kmenům z obdobných hospodářských lesů.
Tak, máme pořešeny výnosy. A co náklady? Zastánci výběrného lesa rádi tvrdí, že náklady výběrného lesa jsou nižší. Možná to někdy v minulosti byla pravda, ale dnes to tak rozhodně není. Přirozená obnova je dnes preferována i v lese věkových tříd, takže zde budou náklady podobné. Ve výběrném lese bude více zvěře (bude mít více úkrytů, více potravy a bude se sem proto stahovat i z okolí, takže regulační odstřel bude málo funkční a velmi nákladný), a tak bude mít výběrný les větší náklady na ochranu kultur nebo bude mít horší pěstební základ (viděli jsme i holinu způsobenou zvěří). Od mlazin bude pěstební činnost a výchova nákladná už podobně, ale těžební činnost bude dnes jednoznačně ve výběrném lese mým odhadem o cca 1/3 nákladů vyšší. Navíc díky nízké rentabilitě (intenzita zásahu jen desítky m3/ha) bude omezeno použití moderních a z hlediska namáhavosti a bezpečnosti práce perspektivnějších technologií. Použití výkonné techniky bude omezeno i kvůli nízké prostupnosti porostů. Vlastník výběrného lesa bude muset mnohem více investovat do cestní sítě (péra, linky, svážnice, lesní cesty atp.). Takže nemáme nižší výnosy a máme vyšší náklady. Co tedy ještě zbývá za argumenty ve prospěch výběrného lesa?
„Výběrné lesy jsou na klimatické poměry
mnohem citlivější než jiné hospodářské typy lesů.“
Hodně často slyším, že výběrné lesy jsou odolnější vůči kalamitám a měly by být odpovědí lesníků na klimatické změny (jako kdyby někdo z nás věděl, jaké bude počasí příští rok, decennium nebo století). Přitom výběrné lesy jsou na klimatické poměry mnohem citlivější než jiné hospodářské typy lesů. Například objem srážek by měl být nad 700 mm ročně. Ale co když bude sucho? A také jsou výběrné lesy údajně odolnější vůči větrným kalamitám. Odolnější než co a vůči jakým kalamitám? Vůči větrným? A proč? Protože pokud lesníci lesy dobře pěstují a používají správnou orientaci porostů a funkční pěstební postupy (např. odluky, rozluky, závory), mohou dopady větru eliminovat. Ale všichni jsme v posledních letech viděli, že když opravdu fučí, nic nepomůže, jen statistika štěstí.
Větrná kalamita údajně postihuje výběrné lesy méně? Ale jestli je to opravdu méně, než je jejich plošný podíl, nevíme (v celé EU se výběrně hospodaří sotva na 3 promile rozlohy lesní půdy). Statistika s přesností na promile procenta neexistuje. Podobně je to i s podílem porostních stěn. Kolik je na Slovensku (v EU) km porostních stěn a kolik jich shodil bořivý vítr? Opět méně než promile. Kolik procent lesů věkových tříd se dožilo mýtního věku (i přes nesmyslně dlouhé obmýtí)? Když si odpovíte správně, zjistíte, že žádný důkaz o vyšší odolnosti výběrných lesů opírající se o pevná data neexistuje. Jde jen o osobní pocity z konstrukce porostů. Můžeme se tedy domnívat, že bohatší vertikální struktura lesa vytváří drsnější povrch a může zpomalit rychlost větru. U slabších větrů tak výběrné lesy možná mají výhodu, ale u silných, kde je zpomalení nedostatečné, už se tato výhoda struktury mění v nevýhodu. Důkazy větší odolnosti ale chybí.
„V případě srážek smrkový porost zachytí
až dvakrát více vody než bukový.“
A teď odolnost proti škůdcům (zvěř nepočítaje, tam je to špatné). Pokud by byl základem lesa jinak nejvhodnější smrk, kůrovec by si ho našel. To vám potvrdí lesníci z regionů, kde už jsou s tímto škůdcem ve válce. Důsledky pro výběrný les po ztrátě smrkové kostry neumím odhadnout, ale dobré to nebude. Jedle měla relativně nedávno problémy, ale vzpamatovala se. Ekonomicky ale ve větším objemu nepůjde dobře prodávat. Buk do výběrného lesa jako nosná dřevina nepatří a argument, že se tam bude pěstovat v malých plochách, už popírá smysl výběrného způsobu. Jen pro zajímavost, v ČR je průměrná velikost holiny někde okolo 0,3 ha (letos to asi kůrovcové těžby pokazí) a jistě víte, že za to nemůže podíl výběrných lesů. Takže ani toto není důvod měnit způsob hospodaření.
Tak už nám zbývají jen mimoprodukční funkce lesa. Výběrný les plní všechny mimoprodukční funkce lesa lépe než les hospodářský. Toto tvrzení je rovněž mýtus, ale to je na dlouho (a můj článek už asi dlouhý je). Podstata je v tom, že ostatní hospodářské lesy zajišťují maximální výnos při plnění všech mimoprodukčních funkcí lesa, ale toto tvrzení neplatí (jak jsme si ukázali) opačně, tedy pro výběrné lesy. Všechna ta vychvalující tvrzení jsou prostě diskutabilní. Výběrný les nezachycuje mnohem více vody než les hospodářský, naopak čisté smrčiny například vykazují v ročním průměru větší relativní vlhkost než bučiny (mají i větší retenční schopnost). V případě srážek smrkový porost zachytí až dvakrát více vody než bukový. Jehličnany dobře zachycují i vodorovné srážky a „vyčesávají“ vzdušnou vlhkost. Výběrný les by mohl mít výhodu snad jen v případě velkých holin (ale holina je kratičkou epizodou v životě lesa) a dnes už navíc víme, že ani obvyklé hospodářské lesy holiny mít vždy nemusí. Výhodnost vodní bilance hospodářského nebo výběrného lesa nebyla dostatečně a věrohodně prokázána, ale jehličnaté lesy na tom v celoroční bilanci rozhodně budou lépe než listnaté, bez ohledu na hospodářský způsob. Při prostorové představivosti tedy vidíme, že to není ani ta voda, kterou by výběrný les „vyrobil a zachytil“ lépe.
Takže proč se vlastník lesa, tedy třeba obec Veľký Folkmar, rozhodne, že změní hospodářský způsob, nevím. Respektive nevím to zcela přesně a nechtěl bych poděkovat za pozvání nějakou nepodloženou úvahou. Ale argument, že pokud by nedošlo k přehodnocení hospodářské strategie majetku, tak by po 30–40 letech nastalo téměř úplné vyčerpaní zásob dřeva a území lesa by se změnilo na komplexy mladin a holin, které by nejbližších 60–80 let ekonomicky neprosperovaly, je neudržitelný nesmysl. Každý, kdo alespoň trochu chápe přírodní zákonitosti, ví, že to žádný výběrný les nezachrání. Výběrný způsob hospodaření totiž není žádným lékem na situaci, kdy má majetek nerovnoměrné zastoupení hmoty v jednotlivých věkových třídách, protože les byl jednorázově založen před 100 lety.
Mladé stromky a stromy rostou při všech typech hospodaření přibližně stejně rychle, takže jediné zásoby mýtního dřeva jsou ve skutečnosti ty ze starých časů. Dnešní lesníci pouze odložili mýtní těžby porostů pěstovaných způsobem věkových tříd. Nic jiného. Snad jen, že se vlastníkovi lesa nezdůraznila informace, že převod na výběrný způsob bude trvat mnoho desítek let a zřejmě ještě mnohem déle, než kdyby měl normální les. Změna způsobu hospodaření tento problém nejen že nevyřeší, ale ve skutečnosti jej ještě zvětší, protože hmota přirůstá neefektivním způsobem (viz předchozí text). Problém se tedy odkládá do budoucnosti a rizika, která toto řešení přináší, nejsou nijak ošetřena.
„Představa, že se veškeré lesy na Slovensku (nebo alespoň ty státní)
převedou na výběrný způsob hospodaření, je nesmírně nebezpečná.“
Výběrný les totiž trvalou možnost těžby nesplňuje lépe než jiné hospodářské formy, i když se jeho příznivci snaží tvrdit, že má jako jediný nepřetržitou produkční a obnovní dobu. Pravda je ale taková, že vyrovnanost těžeb je možné zajistit u všech forem hospodaření v lese (viz. teorie normálního lesa). Naopak jiné formy umožňují lépe plánovat a řídit obnovu lesa a ekonomickou produkci dřeva. Několikaleté odložení výběru, například v důsledku odbytových potíží, už může znamenat ohrožení struktury lesa obhospodařovaného výběrným způsobem.
A co mě teda vlastně vyděsilo? Vážně míněná představa některých lesnických a ekologických politiků, že se veškeré lesy na Slovensku (nebo alespoň ty státní) převedou na výběrný způsob hospodaření. To je nesmírně nebezpečná a hloupá ambice, navíc postavená na zamlčení faktů. Politik-laik může uvěřit, že výběrný způsob hospodaření umožňuje nepřetržitý růst a je nejlepším způsobem hospodaření v lese, protože o tom nic neví. A tudíž je to pro politický obchod s populistickými stranami a politiky, kterým je to nabízeno jako jediná alternativa hospodářských lesů (včetně řízené manipulace společenské poptávky na funkce lesa), dobré zboží. Pravda je ale taková, že budoucnost lesnictví a lesů nemůže být postavena na mýtech, lžích či neprokázaných teoriích, protože strom lesnictví stojící na těchto chabých kořenech zchřadne a vyvrátí se aneb přece všichni víme, že když podáte politikům prst, sežerou vám celou ruku.
Chápu důvody propagace výběrného způsobu u některých nezkušených politiků, ale nemůžu akceptovat důsledky takovýchto kroků. Na rozdíl od běžného kvalitního hospodaření výběrné lesy nemají vlastní konkurenceschopnou ekonomiku a jejich vlastníci tak logicky musí dříve nebo později požadovat dotace a kompenzace od státu. Stát ale žádné svoje peníze nemá. Má jen peníze, které sebere nám, daňovým poplatníkům. Všechny formy hospodaření, stejně jako všechny formy vlastnictví, jsou si v našem právním systému rovny, a pokud se vlastník lesa rozhodne k přestavbě pasečného lesa na výběrný, tak proč ne. Dělá to za svoje a na svoje riziko. Ale požadovat financování takovéhoto nevýhodného a riskantního podniku po veřejnosti, navíc ještě pomocí manipulace s fakty, je neslušné.
Na naší planetě přibývá lidí. Už je nás 7,7 miliard? Nevím, ale vím, že dřevo je jediný obnovitelný zdroj materiálu i energie, a bylo by proto dobré, kdyby ho bylo dost pro všechny. Myslím, že je správné, když chceme, aby všichni používali dřevo a výrobky ze dřeva co nejvíce. Ale bojím se, že výběrný způsob hospodaření není tou cestou k tomuto cíli. Tak jako zemědělci by neuživili lidstvo, kdyby opustili polní hospodaření a vrátili se do doby sběračů, tak ani lesníci výběrným způsobem nevyprodukují dost dřeva pro všechny, když se vzdají práva a povinnosti v lese řádně hospodařit. Totéž vyjádřeno slovy klasika: „Neekonomické, jakkoliv krásné, přirozeným výběrem zaniká.“ Charles Robert Darwin).
Jan Václavík
