VÚLHM: Vlastníci lesov, lesníci a vedci hľadajú nové prístupy k obnove lesov na veľkých kalamitných plochách
- Zverejnené v Aktuálne
- Pridať nový komentár
Podkôrniková kalamita mení naše lesy, píše na svojej internetovej stránke Výskumní ústav lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti – Strnadech v Českej republike. V úvode článku konštatuje, že ešte pred desiatimi rokmi lesníctvo smerovalo k stále jemnejším spôsobom obnovy lesa. Hovorilo sa o podrastovom hospodárení, zmenšujúcej sa výmere holiny, prirodzenej obnove, zmene druhovej skladby a podobne. Dnes stojí lesné hospodárstvo naopak pred obrovským problémom, ktorému naposledy čelilo v 80. rokoch 20. storočia počas imisnej kalamity - a to je zalesňovanie mnohohektárových holín. Zďaleka nie všetky vtedajšie skúsenosti možno uplatniť v súčasnosti. Preto vlastníci lesov, lesníci aj vedci hľadajú nové prístupy k obnove lesov, ktoré by mali byť druhovo pestré a lepšie odolávať tlakom prebiehajúce klimatické zmeny. Riešenie tejto situácie si vyžaduje kombináciu odborných, legislatívnych a ekonomických nástrojov.
„V letech 2016 až 2020 vzniklo v jehličnatých porostech v důsledku kůrovcové kalamity necelých 150 000 ha holin. Část holin se v dalším roce sice zalesní, ale současně se vytvářejí holiny nové. Situace je natolik nepříznivá, že z roku na rok se plocha nezalesněných holin zvětšuje a představuje velkou zatěžkávací zkoušku pro lesní hospodářství v příštích letech – nejde jen o prosté zalesnění, ale také ochranu kultur před různými škůdci a výchovu mladých porostů. Následky kalamity tak budou patrné v našich lesích po mnoho desetiletí.
Při obnově rozsáhlých kalamitních holin se lesníci musí rozhodnout, zda volit tradiční jednofázový postup umělé obnovy s poměrně vysokým rizikem problémů s jejich dalším vývojem stability, anebo použít i netradiční postupy obnovy (umělé, přirozené, kombinované). Výhodnou se ukazuje kombinace přirozené obnovy i s využitím přípravných dřevin s pionýrskou strategii růstu a následná výsadba dalších dřevin vhodné druhové skladby. Základním cílem všech postupů obnovy je tvorba smíšených funkčních porostů s relativně jemnou strukturou smíšení se zastoupením širokého spektra dřevin plnících očekávané funkce lesa.
Doposud používaná klasická jednorázová umělá obnova rozsáhlých holin klade vysoké požadavky na množství sadebního materiálu, techniku i organizaci práce. Navíc opakované vylepšování a následná péče o kultury zvyšují celkové náklady na dosažení zajištěného porostu a nepříznivě ovlivňují ekonomiku zakládání lesních porostů. Ještě větším problémem je to, že tyto postupy obnovy mohou vést k tvorbě plošně rozsáhlých, stejnověkých porostů, které do budoucna nezajistí odpovídající stabilitu a vitalitu nově vytvářených porostů s ohledem na očekávané klimatické změny a s tím spojená rizika opakování kalamit.
V oblastech s větším využitím přípravných dřevin a méně obvyklých cílových dřevin (třešeň, jilm) by měly pěstební postupy vést k vytvoření stabilní kostry porostu s výraznějším prostorovým rozčleněním a druhovou diverzifikací. Tato kostra může být následně doplňována dalšími cílovými dřevinami, včetně snahy o udržení určitého podílu smrku na odpovídajících typech stanovišť. Tímto originálním pojetím se vytvoří možnost dále porosty druhově diverzifikovat po 30–40 letech, pokud to budou přírodní podmínky vyžadovat,“ uvádza VÚLHM v odbornom článku.
Link na celý článok:
https://www.vulhm.cz/kurovcova-kalamita-promenuje-nase-lesy/