Zástupca českých lesomajiteľov vo výbore Európskej organizácie vlastníkov lesov CEPF: Výrobky z piliarskej guľatiny, dlhodobo ukladajúce oxid uhličitý, majú veľký význam v boji s klimatickou zmenou

Jaké jsou podle vás hlavní výzvy, kterým dnes čelí nestátní vlastníci lesů v Evropě – a konkrétně v Česku?

„Největší výzvou, které čelí všechny evropské lesy, je bezpochyby rychle se měnící klima. Poslední desetiletí, a to nejen v České republice a střední Evropě, se vyznačovalo vlnami extrémních teplot a sucha se střídáním období silných dešťů a bouří. Tyto faktory vážně poškozují naše lesy. Důsledek je dobře známý: plošné chřadnutí lesů a obrovské větrné a kůrovcové kalamity.

Změna klimatu za to pravděpodobně nenese výhradní odpo­vědnost, svůj podíl na současném stavu mají i lidé. Od světových válek dominovaly v lesní krajině střední Evropy smrkové monokultury. Toto řešení fungovalo poměrně dlouho, ale nyní se kvůli změně klimatu dostává na své hranice.“

Jaké vidíte mezi evropskou legislativou a českou praxí v oblasti lesnictví hlavní rozpory nebo nedorozumění?

„Evropa, ačkoli je malý kontinent, je velmi rozmanitá, ať už klimaticky, geograficky nebo kulturně. Co funguje v jedné zemi, může být nemyslitelné v jiné. V souladu s tím existuje na evropské úrovni mnoho výzev. Mám na mysli tolik diskutované nařízení EUDR, EU Biodiversity Strategy 2030, 2040 Climate target, LULUCF, Nature Credits, Forest Monitoring a tak dále. V tom všem je pro mě velmi důležité chránit zájmy českých a evropských vlastníků lesů a zdůrazňovat obrovský význam hospodářských lesů s optimalizovaným přírůstem.

Trendy, které se objevují v celé Evropě a vedou k „ochraně“ lesů a jejich změně způsobu hospodaření, jsou možná jedno z největších nedorozumění v našem sektoru. Protože udržitelná produkce, zejména výrobků z pilařské kulatiny, která dlouhodobě ukládá CO₂, má v boji proti změně klimatu velký význam a o tom by se mělo jasněji informovat.

Česká republika, stejně jako všechny země bývalé Svaté říše římské, mají přinejmenším od dob Marie Terezie velmi přísné lesnické zákony. Toto se dodnes nezměnilo, ačkoliv bylo často aktualizováno. Současná novela zákona, která v praxi skutečně mnoho věcí zjednodušuje a vylepšuje, zatím není dokonalá.

Pro mě dosud nebyly dostatečně vyřešeny otázky, jako je například přenos sadebního materiálu a využití „cizích“ druhů dřevin při obnově lesních porostů. „Cizí“ dávám do uvozovek, protože například nejstarší fosilní nálezy douglasky, o které se v této souvislosti často mluví, se nacházejí v údolí řeky Inn v Rakousku a celý svět je v konečném důsledku jeden ekosystém. Domnívám se, že při přenosu sadebního materiálu je stále povinná extrémní regionalita. To se mi v současné situaci zdá naprosto nelogické vzhledem k tomu, že víme, že se klima mění. Proč nesmíme sázet stromy z jiných regionů s podobným klimatem?

Neměli bychom se zaměřit na rozmanitost a nejlepší semena místo regionálních „čistokrevných“ semen druhů dřevin, kterým se zde již přestává dařit? Dále zákon o myslivosti, je v současné situaci zastaralý a nepružný. Aby se lesy mohly přizpůsobit novému klimatu, je velmi důležité prosadit změny jako např. minimální velikost honiteb, jiný způsob mysliveckého plánování atd.

Populace spárkaté zvěře v České republice je v mnoha oblastech výrazně vyšší a brání přirozené a druhově rozmanité obnově lesů. Lov je samozřejmě pro mnohé velmi emotivní záležitostí a zájmy myslivců a vlastníků lesů jsou často v rozporu.

Zde však musíme upřednostnit fungování ekosystému před lovem trofejí, protože bez fungujícího ekosystému nakonec nezbude nic, včetně lovu. Doufám, že zde brzy dosáhneme kompromisu, který bude přijatelný pro všechny.“

Link na celý článok: Jak to vidím já (30. díl) - Benedikt Thienen-Adlerflycht: Udržitelné lesnictví je součást řešení, ne problém | SVOL