Vedci o aktívnom manažmente s podporou kvality lesnej pôdy a pestovaných porastov: Prispieva k sekvestrácii uhlíka viac ako ponechanie hospodárskych lesov na samovývoj

„Většina vlastníků lesa intenzivně pracuje na obnovení vytěžených ploch. Pokud na to jejich kapacity nestačí, nebo pokud se o zalesnění aktivně nestarají, dochází ke spontánní obnově přirozenými sukcesními pochody. A to jak bylinného a keřového patra, tak i pestré směsi lesních dřevin. Rizikové odkrytí povrchu půdy tak není dlouhodobé a v řádu jednotek let dochází ke snižování negativních efektů holých ploch.

Přesto nelze přehlížet nebo zlehčovat riziko ovlivnění množství a kvality organické hmoty, změny ve srážko-odtokových poměrech, vliv na místní a regionální klima, případně další rizika spojená se vznikem takto rozsáhlých odlesněných ploch.

Závažnou problematiku obnovy obrovských kalamitních holin řešili vědci z VÚLHM, v. v. i., ČZU v Praze a MENDELU v Brně v projektu NAZV QK22020217 „Změny v lesních půdách po kalamitní těžbě – vliv odlesnění na sekvestraci uhlíku, bilanci živin a mobilitu rizikových prvků“. Jedním z jeho výstupů je certifikovaná metodika Doporučené hospodářské postupy pro podporu sekvestrace uhlíku, zajištění kvality vody povrchových toků a imobilizace rizikových prvků.

Metodika shrnuje poznatky z podrobněji studovaných kalamitních ploch, a to především ve vztahu k půdnímu chemismu, stavu půdní organické hmoty, uvolňování rizikových prvků, schopnosti lesa poutat uhlík a možnosti využití přípravných dřevin při obnově kalamitních ploch.

Provedená šetření a experimenty na kalamitních plochách při řešení projektu QK22020217 ukázaly, že na kalamitních plochách se výrazněji mění teplota vzduchu i půdy a dochází k mírným změnám v kvalitě organické hmoty. Změny v chemismu lesní půdy však nejsou tak výrazné a neprobíhají skokově.

Navíc se ukazuje dočasnost těchto pro půdu a lesní ekosystém negativních až rizikových procesů. Již při nárůstu bylinného patra následovaného přirozeným zmlazením pionýrských druhů dřevin je povrch půdy postupně zakrýván a teplotní a vlhkostní výkyvy se snižují.

Při aktivním managementu kalamitních ploch – podle cílů a možností vlastníka lesa to znamená různý poměr využívání přirozené a umělé obnovy – tak dochází k postupnému omezení až vyloučení negativních procesů ve vztahu ke stavu lesní půdy.

Získané vědecké poznatky totiž ukazují, že aktivní management cílený na podporu kvality lesní půdy i kvalitu pěstovaných porostů přispívá k sekvestraci uhlíku více než ponechání (hospodářských) lesů samovolnému vývoji. Pro ochranu lesní půdy a pro postupnou obnovu porostů a obnovu plnění všech funkcí lesa (produkčních i mimoprodukčních) lze proto jednoznačně doporučit aktivní management kalamitních ploch.

Aktivní přístup má totiž celou řadu kladných efektů a měl by být preferován před celoplošnou přípravou půdy a před přímým zalesněním cílovými dřevinami s následnou nákladnou péčí na ochranu zalesněných ploch před buření a dalšími negativními vlivy.

Zároveň by aktivní management měl být preferován také před úplným ponecháním kalamitních ploch samovolnému vývoji, pokud to umožňují vlastnosti stanoviště a možnosti vlastníka lesa,“ uvádza VÚLHM.

Link na celý článok: Odolnost lesů k výkyvům počasí může být důležitější, než kolik uhlíku budou poutat | VÚLHM