Tomáš Vrška z Mendelovej univerzity v Brne: Namiesto smrekov a bukov nastupuje kvôli zmene klímy éra duba a odolnejších zmiešaných porastov

doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr. je ředitelem Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny při Mendelově univerzitě v Brně a prezidentem evropského sdružení lesníků praktikujících přírodě blízké modely hospodaření Pro Silva. Vědecky se zabýval dynamikou a managementem přirozených lesů, aktuálně se věnuje a přednáší adaptaci lesů na klimatickou změnu v lesnické praxi. V letech 2023 až 2025 byl poradcem ministra zemědělství pro oblast lesnictví a podílel se na přípravě novely zákona o lesích.

Před měsícem přestala po osmi letech platit mimořádná opatření ke kůrovcové kalamitě, takže oficiálně skončila. Skončila i doopravdy?

Skončila doopravdy. Populace lýkožrouta smrkového se dnes na většině území vrátila k základnímu stavu. Pryč je i kůrovcové dříví: kdo chtěl, ten ho zpracoval, a kdo ty suché stromy nechal stát, tak vlastně taky. Po deseti letech už suché smrčiny padají samy.

Víme to díky tomu, že jsme v univerzitních lesích vytvořili experimentální území pro kalamitní výzkum. Zkoušeli jsme různé kombinace přirozené obnovy z náletů, různé dřeviny a různé hustoty sadby, abychom dokázali říct, co je do budoucna využitelné. Pásy suchých čtyřicetiletých smrčin zespoda odehnívají a větší část už dnes popadala. Takže z mého pohledu je kalamita za námi. Je samozřejmě otázka, co bude dál.

Tuhle otázku chci položit, ale ještě bych u kalamity chvíli zůstal. Předloni se vytěžily dva miliony kubíků kůrovcového dřeva, to je ještě dozvuk?

V letech 2018 nebo 2019 se těžilo 35 milionů kubíků kalamitního dřeva. V monokulturách vždycky nějaká kůrovcová těžba bude, i když kůrovec není přemnožený. Dnes se těží jednotlivé kmeny nebo malá kola, tohle už není dotěžování suchého dříví z kalamity. Je to lepší zpráva o českém lesnictví.

Vysočina během kalamity přišla o 20 procent jehličnatých lesů, celá Morava o nějakých 15 procent. Jak vypadají kůrovcové lesy dnes, jestli se to dá říct obecně?

To právě nedá. Ta odpověď vás neuspokojí, ale je to prostě velice rozdílné. Ve vyšších polohách se smrk reprodukoval sám, napadené stromy intenzivně zaplodily, než odumřely. Třeba vojenský prostor Libavá, historická doména smrkového hospodářství, nebo Sudety, kde se v minulosti nejvíc uplatnila tradiční saská škola čistého výnosu z půdy, tedy smrkové nebo borové plantáže. Tam se lesy často na větších plochách obnovily samy, byť i v nich jsou dnes velké kalamitní holiny.

Pak jsou oblasti, kde se smrk zmladit nestihl, protože to uschnutí bylo drasticky rychlé. Tohle potkalo například jihovýchodní svahy Vysočiny. Třebíčsko ve směru na Jemnici, na Dačice, oblast od Telče po Moravské Budějovice. Klášter premonstrátů Nová Říše, Městské lesy Dačice, tam je vymalováno, přišli o les. Smrk jim odumřel plošně, hlavně porosty ve středním věku nebo mladší. Šlo to tak rychle, že je dnes většina porostů zralá na přeměnu na listnaté dřeviny.

Reakce se asi bude majitel od majitele dost lišit.

Ano, jsou vlastníci, pro které ta kalamita byla signálem, aby šli do významné změny v dřevinné skladbě i v modelu hospodaření. Jsou vlastníci, kteří to tolik neřešili. A vlastníci, kteří k nim chtěli přejít, ale nesehnali sazenice chybějících druhů listnatých dřevin. Takže soudit, kdo je dobrý lesník a kdo špatný, na to je potřeba znát celé pozadí.

A pak máte největšího vlastníka, stát. Ten měl nějaké své postupy, byl ale limitovaný smluvními podmínkami s dodavateli služeb. Takže nemohl být tak flexibilní jako vlastníci, kteří ze dne na den můžou měnit zadání pro vlastní zaměstnance a techniku.

Link na celý článok: Z kůrovce jsme se poučili, ale přijde znovu | iROZHLAS - spolehlivé zprávy