Hodnotenie úspešnosti postkalamitnej obnovy v Lesoch mesta Znojmo: Perspektíva smreku je v nižších polohách veľmi nízka

Pri postkalamitnej obnove lesa sa testujú nové, doposiaľ zabúdané dreviny vrátane tých nepôvodných, začali sa vo väčšej miere využívať sije, skúšajú sa rôzne zmesi, veľký priestor je dávaný pionierskym drevinám a konečne sa lesníci stále viac obracajú aj k obnove prirodzenej, resp. sukcesiu.

„Ukazatelem úspěšnosti umělé obnovy je nízká mortalita a zdárné odrůstání vysázených rostlin vyúsťující do zajištění. Parametry zajištění jsou přitom společným ukazatelem jak pro obnovu umělou, tak přirozenou. Dalším kritériem zdárné obnovy je i její ekonomická nákladnost. Ta může být u umělých obnov až několikanásobně vyšší než u obnov přirozených. Významná je i dlouhodobá perspektiva vysázených dřevin při tvorbě porostů, které budou plnit všechny požadované funkce po celý svůj životní cyklus.

Jedním z majetků, které výrazně zasáhla poslední kůrovcová kalamita, jsou Lesy města Znojma. Kalamita zde měla poměrně rychlý průběh. Vrcholem byl rok 2019, kdy bylo evidováno více než 100 ha holin a vytěžilo se více než 70 000 m³ kůrovcového dříví (což je víc než čtyřnásobek roční těžby).

Za období 2016–2024 bylo zalesněno necelých 470 ha kalamitních holin. V umělé obnově se zde ve větší míře uplatňovaly čtyři základní dřeviny, a to smrk ztepilý, borovice lesní, duby letní a dub zimní. Perspektiva smrku je pro danou oblast velmi nízká. Hlavním důvodem jeho širšího využití byla pragmatická snaha co nejrychleji zalesnit holiny dostupným sadebním materiálem. Na stranu druhou se tam, kde to šlo, hojně nechával prostor pro obnovu přirozenou – na řadě ploch se již při vzniku holiny masivně objevoval habr.

Stav obnovy na post-kalamitních plochách a její pěstební perspektiva v lesích města Znojma se stal výzkumným tématem vědců z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Své výsledky prezentovali v článku Hodnocení úspěšnosti postkalamitní obnovy na majetku lesů města Znojma, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu.

Praktickým doporučením je výsadba smrku formou řadové příměsi při obnově ostatních dřevin, tedy hlavně dubu a borovice. Smrk jako dřevina snášející i mírný zástin tak může v porostech obou výrazně světlomilných dřevin tvořit vítanou spodní etáž. Byť i zde je otázka perspektivy přežití smrku v daných podmínkách.

Z dlouhodobého hlediska skýtají největší perspektivu dubové porosty, v nichž bude zásadní udržet (dostat) požadovanou příměs, především habr. Ten je nejvíce zastoupenou dřevinou v porostech ponechaných k spontánní obnově.

Limitním faktorem úspěšnosti zajištění ploch ponechaných přirozené obnově je lokálně silné a opakované poškozování zvěří. Úspěšnost této metody lze proto podpořit dílčími opatřeními proti škodám zvěří. Je možné též doporučit jednak individuální nebo skupinkové vnesení cenných dřevin do mezer v tomto typu porostu (např. jeřáb břek, javor mléč, dub cer), jednak odpovídající redukci spárkaté zvěře,“ uvádza VÚLHM.

Link na celý článok: Dlouhodobá perspektiva smrku po výsadbě v nižších polohách je velmi nízká | VÚLHM